Hurá do nemocnice!

17. prosince 2014 v 10:06 | Kia |  Studentka zdravotnické školy

Zdravím! Dneska bych Vám chtěla povědět o mé praxi v nemocnici. Již jsem ve třetím ročníku a na naší škole v tomto ročníku začíná praxe v nemocnic. Ráda Vám povím mé první dojmy z praxe.


Praxi jsme začali až třetí týden, protože předtím byly maturity a neměli by jsme učitelku, která by na nás dohlídla. Praxi máme v pondělí odpoledne a úterý a středu ráno. Ano, totálně všichni jsme byli z praxe vykulení a vystrašení, protože jsme nevěděli, co nás čeká. První praxe byla jen seznámení s oddělením, v mém případě Garc, seznámení se s pacienty a ostatním personálem. Přidělili nám pokoj, o který jsme se hlavně měli starat. S kamarádkou ve dvojici jsme dostali moc milé starší ženy, se kterými si moc rádi povídáme. Když jsme se opět sešli se třídou, všichni byli nadšení, čekali jsme to totiž mnohem horší.

Druhý den praxe byl ovšem už o něčem jiném. Začínáme totiž v půl sedmé, kdy už máme být nastoupené. Pro ty, co jsou z města, to není problém, ale pro dojíždějící, jako jsem já, to znamená hodně brzké vstávání. U mě konkrétně chvilku před čtvrtou, abych tam byla akorát. Autobusy nejsou ráno zrovna ideální. Když jsme konečně dorazili do šaten, všichni unavení, připravili jsme se na praxi. Po nástupu jsme po skupinách šli na svá patra. V mé skupině nás je osm. Ohlásili jsme se a sestřičky nám dali úkoly. Provést hygienu, umýt pacienty, upravit lůžka. Lidi, to byl fofr. V životě jsem nepřevlékla tolik lůžek za jednu hodinu. Zanedlouho si sestřička odvedla mou kamarádku ve dvojici a mě tam nechala samotnou. To by mi nevadilo. Vadilo mi to, že jsem na všechno byla sama a nestíhala jsem. Když jsem pak viděla ostatní pokoje, lidí tam bylo nejméně 4 a já asi na tři pokoje po třech lidech sama. Asi chápete, že po tomto výkonu jsem byla opravdu unavená a hodně stahaná. Pak se rozdávala snídaně a po snídani jsme dezinfikovali stolky, postele a podobně. A konec. Byla jsem opravdu ráda, když jsem dorazila domů. Ale večer na mě padla taková deprese ... neustále se mi chtěl brečet, napadaly mě hrozné myšlenky, bála jsem se, že to tam nezvládnu. Usnula jsem totálně vyčerpaná.

Samozřejmě, na druhý den ranní praxe jsem byla totálně vystrašená, co mě zas čeká. Byla jsem opravdu hodně nervózní a ani mé dvě nejlepší kamarádky mě nemohly uklidnit. Když jsme dorazili na oddělení, šli jsme na své pokoje. Měli jsme udělat hygienu, naštěstí jen ranní, která není tak namáhavá a náročná na čas. Také upravit lůžka, přebalit a tak. U toho jsme si s našimi pacientkami povídali a dozvěděli se o nich spoustu dalších věcí. U toho jsem se docela uklidnila. Nebyl to takový frmol jako minulý den a vše bylo podstatně lepší. Poté jsme uklidili trochu oddělení a šli dávat snídani. To byla pohoda. Mezitím, co pacienti měli snídaní, dopřáli jsme si přestávku. Byla fajn si trochu odpočinout. Poté jsme opět dezinfikovali u pacientů na pokoji, pohlídali, aby něco vypili a u toho jsme si s nimi povídali. Pak jsme měli už jakoby volno, protože nebylo co dělat. Našla si nás učitelka a prohlíželi jsme dokumentace pacientů. A už byl čas jít znovu do školy na vyučování.

Takto u mě dopadli první dny praxe. Popravdě, čekala jsem to mnohem, mnohem horší. Naše profesorka nás uklidnila, že teď děláme to nejhorší a postupně to bude jen a jen lepší. Nyní jsem na praxi vyzkoušela oddělení Garc, ortopedii, rehabilitační stacionář pro děti, dětský domov a tento týden mě čeká chirurgie. Už se tolik nebojím, bojím se jen, když mám dělat něco poprvé. Ale tato práce mě baví a to je důležité.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cleopatra I cleodenile-monsterhigh Cleopatra I cleodenile-monsterhigh | Web | 17. prosince 2014 v 14:26 | Reagovat

Já na zdravotní školu nechci, asi bych to nezvládla. :'D Máš to opravdu těžké. :')

2 secret-of-elle secret-of-elle | Web | 17. prosince 2014 v 19:35 | Reagovat

Jsem v 9.třídě a budu se hlasit na zdrovotní školu,takže je pro mě tenhle článek dost přínosný:) .. Docela se bojím,že to nezvládnu:/

3 Kia Kia | Web | 17. prosince 2014 v 19:43 | Reagovat

[2]: Záleží, v jaké jsi fyzické a psychické pohodě. Každý to snáší jinak. ;)

4 paja-writes paja-writes | Web | 17. prosince 2014 v 20:38 | Reagovat

Na zdravotku bych nikdy nešla, nedala bych to, také bych byla vyčerpaná, ale mnohem víc :)

5 Katelin Katelin | E-mail | Web | 17. prosince 2014 v 21:18 | Reagovat

Také se bojím praxe, kterou budu mít příští rok poprvé. Jsem na peďáku a budu u dětí. Strašně je zbožňuji ♥ Snad to nějak zvládnu. Jako ty :)

6 zaninka zaninka | Web | 17. prosince 2014 v 22:36 | Reagovat

Uuf, z nazvu jsem byla pekne vylekana, co se ti stalo :D a nakonec pises o praxi :)
Prebalovat stary lidi by me asi moc nebralo, ale to povlikani znam, chodim s mamou do skolky kazdy mesic na 40/50 postylek :D

7 Katy Katy | Web | 18. prosince 2014 v 16:21 | Reagovat

Já bych nikdy nemohla jít na zdravotní školu, nějak mě to neláká:D

8 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 18. prosince 2014 v 16:37 | Reagovat

Na praxi si zvykneš a uvidíš že časem tam budeš chodit ráda :-)

9 Elis Elis | Web | 18. prosince 2014 v 16:53 | Reagovat

Pomáhat trpícím je krásná věc, ale mě by to zničilo, všechno s každým prožívám, a v nemocnici je potřeba si umět držet odstup, obdivuji každého kdo se na to dá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama